Dubrovnik, Chorvatsko

Jako věčně šumí moře a jako si pevný kámen zachovává svou podobu a slunce věčně ozařuje teplými paprsky krásy tohoto pobřeží, tak se i Dubrovnik, stále znovu a znovu, jako by byl věčný, ale pouze v tomto podnebí opakovatelný, vynořuje před očima svých starých známých a přátel, kteří sem chrlí ze všech světových stran. Město na úpatí kopce Srdj, který je jeho geografickým a církevním ochráncem, město jedinečné krásy a harmonie, rozprostřené na kamenných a strmých skalách, v objetí moře a vln, prožívá i dnes svou bouřlivou minulost. Nesmírnou silou svých nezniči¬telných kořenů se zdvíhal z trosek a kataklizem, vzdoroval zubu času a nájezdům mnohých dobyvatel, kteří byli zpravidla zastavováni před jeho hradbami až do tragického okamžiku, kdy Napoleonova okupační armáda přesekla nit života této svobodné republiky. Po Napoleonově okupaci následovala rakousko-uherská stoletá okupace, v r. 1941 fašistická okupace a v r. 1991 poslední, všeničící srbsko-černohorská okupace, kdy Dubrovník napadly nemilosrdné hordy četniků. Všichni nepřátelé však vždy na konci odešli poníženi. A město se vztyčenou vlajkou svobody a svobodným duchem vetkaným do všech pórů své životní existence všechny přežilo a prastarou sílu aktivovalo opět s novým nadšením právě nyní, v historicky důležitém momentu. 

 

Konečně ve svobodné vlasti, Chorvatské republice, buduje důstojně dnešek, tak jak to slavná minulost a odkaz předků zasluhují. Dubrovník je město s otevřeným srdcem, jednoduché a přátelské, které vítá každého hosta, ať přichází z kterékoliv části světa. Město s úzkými uličkami a vysokými hradbami, ale i vyhlídkami a mořskými horizonty, které mu v dějinách vždy otevíraly všechny cesty.

 

Dubrovník přenesl část slavné minulosti do současnosti a stejně jako byl díky svému diplomatickému umění křižovatkou cest mezi východem a západem, severem a jihem a díky organizačním a obchodním schopnostem překonával všechny bariéry mezi různými vládami, režimy a kulturami po celá staletí, tak je i dnes, ve století rozvoje cestovního ruchu, jedním ze světových turistických míst, kam přijíždějí turisté ze všech kontinentů. Je městem, kde se setkávají umělci, diplomaté, vědci a odborníci všech profesí z celého světa. To je nový Dubrovník, pyšný na svou kulturní a historicky bohatou minulost a hrdý na svou současnost a obzvlášť na přátelské vztahy se všemi národy světa.
 

Na zeměkouli je mnoho krásných krajů, ale Dubrovčané věří, že jejich kraj je nejkrásnější. Příroda byla milostivá a darovala mu krásy, které jsou po staletí opěvávané: teplé jižní podnebí, nádherně modré nebe, smaragdově zelené a tmavomodré mořské hloubky, kamenné pobřeží, četné zálivy a zátoky, písečné pláže a strmé skály ozdobené bujnou středozemní a subtropickou flórou. Krása nepomíjející a kouzelná. Krása pouze dubrovnická. Město je otočené směrem ke slunci a moři, září pestrými barvami rozkvetlých zahrad a střech, jakoby plavalo na nekonečné hladině s doprovodem věčně zelených ostrovů a ostrůvků. 250 km dlouhé pobřeží je plné kontrastů, které se prolínají a proplétají v bujné vegetaci jižního Jadranu.

 

Rostliny snad i z kamení čerpají životní mok a čarobně kvetou a opíjejí nás nejen krásou, ale i vůněmi. V horkých letních dnech nás mámí vůně slunce spojená s vůní borovic, cypřišů, vavřínů, smrků/ myrty, léčivých bylin, květin a dalších rostlin. Těžko říci, které z míst perlového náhrdelníku dubrovnické riviéry je nejkrásnější. Zda romantický Lokrum, který stojí věčnou stráž před starým přístavem či pustý ostrůvek sv. Ondřeje, který hlídá hladinu nebo snad zubaté Grebeni pod zelenou Pětkou nebo možná ostrůvky ze souostroví Elafiti (řecky:jelení ostrovy), z nichž je jeden krásnější než druhý a každý z nich je svým způsobem nádherný.

 

Sem patří i čarobný Mljet plný mýtů a legend, ostrov Korčula a Ston, který hrál vždy důležitou úlohu díky svým hradbám a solnicím. Dále je zde poloostrov Pelješac se svými krásnými kontrasty a nádherné krasové přímoří. Na východní straně města leží staré městské "dědictví" - Župa Dubrovačka a na západě svým způsobem zvláštní Rijeka Dubrovačka. Starobylý Cavtat tančí sólo uprostřed věnečku z ostrůvků a konečně jsou zde i opěvované Konavle, známé bohatým folklorem, jejichž krasové pobřeží se tahne až k Ponte Oštre (Oštri Rt - Ostrý mys) na začátku Boky kotorské.